Asistovaná reprodukce v České republice je řízena níže uvedenými normami:

• 372/2011 Sb. - Zákon o zdravotních službách (odkazy jsou na zakonyprolidi.cz)
• § 6
• (1) Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen „neplodný pár“). Žádost neplodného páru žádajícího o umělé oplodnění nesmí být starší než 6 měsíců; je součástí zdravotnické dokumentace vedené o ženě.
  
  Z výše uvedeného vyplývá, že o umělé oplodnění může žádat pouze heterosexuální pár, který nemusí být sezdaný.
  
  373/2011 Sb. - Zákon o specifických zdravotních službách
• 296/2008 Sb. - Zákon o lidských tkáních a buňkách
• 422/2008 Sb. - Vyhláška o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka

Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním ženě, která není provdána, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas (zák.č. 89/2012 Občanský zákoník § 778). Matkou dítěte je vždy žena, která dítě porodila (zák.č. 89/2012 Občanský zákoník § 775).

Dárcovství pohlavních buněk je v ČR oboustranně anonymní. Vzájemná identifikace dárkyň/dárců a příjemkyň není možná.
Podle platné právní úpravy v ČR je darování vajíček dobrovolné, anonymní a bezplatné.